Stříkačky

• Hasičská stříkačka je čerpadlo, určené k dopravě vody k místu požáru. Dále pak může být použita k dálkové dopravě vody za použití několika stříkaček nebo pro plnění hasičských cisteren  k místu zásahu.
• Pohon prvních stříkaček v 17. století byl ruční, přepravu zajišťovali tažní koně. V 19. století se začaly používat stříkačky poháněné parním strojem. Od počátku 20. století se prosadily v pohonu i přepravě stříkaček spalovací motory.
• Mezi známé české výrobce hasičských stříkaček v období Rakousko-uherské monarchie patřila především c. k. privilegovaná firma Smekal vlastněná od 80. let 19. století Raimundem Augustem Smekalem s továrnami v Čechách pod Kosířem, Slatiňanech a na pražském Smíchově, nebo strojírenský závod Josef Vystrčil a syn Josefa Vystrčila v Telči.
• V roce 1673 byla vyrobena a v Amsterodamu i představena první stříkačka vybavená hadicemi, které byly sešité z kůže. Hadice šité z plachtoviny vynalezl až v roce 1690 Holanďan James van der Heiden. Naproti tomu ohebnou sací hadici, nespisovně zvanou savicí, jež byla kožená, vynalezl v roce 1724 jistý pan Leopold z Klanic. První gumové sací hadice, savice se začaly vyrábět v roce 1850.
• Stříkačky tahali dva koně. Jenže v některých vesnicích koně nebyli, tak si hasiči museli poradit a odtáhnout stříkačku sami. Obsluha tvořila zpravidla šest lidí. Do takové stříkačky se vešlo zhruba 60 litrů vody. Říkáte si asi, že to voda musela brzy dojít. Je to tak, jenže kdysi se na hašení podílela celá vesnice. Lidé vytvořili řetěz a kbelíky naplněné vodou putovali od zdroje vody až do zásobníku stříkačky. Jestli že byla v blízkosti požáru dostupná voda stříkačky byly schopné si samy vodu nasát a odpadlo tím doplňování vody vědry.
• Pro vytvoření dostatečného tlaku, aby voda hadicí stříkala, museli hasiči pumpovat ručně. Dva na jedné straně, dva na druhé a v pravidelných intervalech se střídali.

Koňské stříkačky bývají pýchou sboru a hasiči si je hýčkají jako klenot. Více než sto let staré vahadlové koňské stříkačky už požáry hasit nemohou, dobrovolníci je i tak složitě udržují v provozuschopném stavu a několikrát do roka je ukážou veřejnosti.