15. a 16. března 1952 se v Praze konala celostátní konference svazu, která přijala usnesení o přejmenování na Československý svaz požární ochrany (ČSPO) k 1. lednu 1953. Ze sborů dobrovolných hasičů vznikly místní a závodní organizace, které řídil okresní a krajský výbor. Celou organizaci pak řídil Ústřední výbor ČSPO. Bylo rozhodnuto u změně pojmosloví z hasičů na požárníky. Reforma znamenala začátek budování organizace na principech vojensky organizované složky.
Od 1. ledna 1956 se místo hasičského oslovení „bratr – sestra“ zavádí oslovení „soudruh – soudružka“. 28. a 29. září 1956 se v Praze konal I. sjezd Československého svazu požární ochrany, který rozpracoval působnost a zapojení požární ochrany v plném rozsahu do souladu se zákonnými opatřeními tak, aby stanovy a veškerá činnost byla zaměřena k budování socialismu. Svaz zvyšuje svůj podíl aktivity v civilní obraně a začíná vzdělávat mládež ve spolupráci s Pionýrskou organizací mládeže.
Přijetím zákona č. 18/1958 Sb. o požární ochraně došlo k postupné decentralizaci požární ochrany. Svazové orgány byly podříženi orgánům národních výborů.
Reorganizace v letech 1958–1960 spolu se slučováním okresů znamenala vytvoření jednotek profesionálních hasičů řízených také jinými složkami spravovaných Ministerstvem vnitra. V roce 1968 spolu s federalizací Československa bylo rozhodnuto o zániku Československého svazu požární ochrany, respektive jeho vedoucí struktury, která přešla na nově vzniklý Svaz požární ochrany České socialistické republiky (SPO ČSR) a Svaz požární ochrany Slovenské socialistické republiky (SPO SSR).
Tato webová stránka používá soubory cookie k personalizaci obsahu a měření využití webových stránek, abychom zlepšili Váš zážitek z návštěvy těchto webových stránek. Zvolte prosím Vámi preferovanou variantu využítí cookies.
Funkční cookies jsou nezbytné k tomu, aby web fungoval, takže není možné je vypnout.